Sociálně úzkostná porucha?

6. ledna 2015 v 15:16 | S. |  Kecy, které stejně nikoho nezajímají
Od té doby, co jsem na gymplu, jsem si začala všímat pár věcí, se kterými jsem na základní škole měla jen malý problém. Začala jsem procházet různé internetové stránky, které se tomuto tématu věnují (např: http://www.uzkost.cz/) . U doktora jsem nebyla. Mám strach. Ví o tom vlastně jen má sestřenka. Časem ale zvažuju, že lékaře nakonec navštívím.Čím víc jsem ale všechno četla, tím víc mi připadalo, že je to psáno přímo o mně. Moc dobře vím, že nejsem doktor nebo nějaký odborník.





Následující článek je z wikipedie.cz. Text kurzívou jsou má slova.
Sociální fobie se navenek projevuje ve dvou rovinách. V rovině psychologické či sociální, a v rovině fyzické (jak člověk vypadá). Sociální rovina zahrnuje vyhýbání se sociálním situacím. Mezi tyto sociální situace patří:
styk s lidmi - dělá mi problém odjakživa
seznámení s druhou osobou - pokud se mám seznamovat sama (není u mě kamarádka nebo rodina) nikdy nevím co říct a jak se chovat. Potí se mi dlaně, červenám.
projevení názoru ve skupině osob - pokud ta skupina nejsou mí kamarádi, tak toho nejsem schopna.
Telefonování - taky mi to dělá problém. Pokaždé přemlouvám mamku, aby mě objednala k lékaři apod.
jedení a psaní před druhými - jíst před druhými lidmi mi taky dělá problém. Pokaždé se kolem sebe dívám, jestli mě náhodou někdo nepozoruje. S tím psaním je to stejné. Pokud jsem sama v kavárně, snažím se najít místo, kde jsem těžko k nalezení. Až potom jsem schopna psát např. domácí úkol nebo povídku.
přednášení, mluvení na veřejnosti - asi jeden z největších problému. Pokaždé když mám mluvit před celou třídou, zrudnu, začne mi bušit srdce.

Fyzická rovina se projevuje červenáním, třesem rukou a při těžších formách dochází ke zhroucení - jako důsledek panické ataky. Tyto fyzické projevy se objevují, když jsou osoby, trpící sociální fobií, do těchto pro ně tak nepříjemných situací nuceny (např. zaměstnavatelem, rodiči, tlakem okolí). Sami, pokud mohou, se jim spíše vyhýbají. Sociální fobie je pak jednou z příčin záškoláctví - ano, chodím za školu. Když mám odříkat před celou třídou nějaký text (je jedno jestli česky, anglicky nebo německy) snažím se z toho nějak vykroutit. A nejčastěji to končí tím, že prostě ze školy "uteču".

↣ social anxiety ↢

Následující text je z uzkost.cz. Text kurzívou jsou má slova
Nejčastější tělesné příznaky jsou:
zrychlený tep (bušení srdce) - prakticky pokaždé
pocení - méně časté
třes - občas
vnitřní chvění - nijak zvlášť
obtížné dýchání - občas
pocit zalykání se - ne
bolesti nebo nepříjemné pocity na hrudi - časté
břišní nevolnost - méně časté
pocit slabosti v končetinách - občas
návaly horka nebo chladu - spíš návaly horka
pocity znecitlivění nebo mravenčení ­- ne
červenání - časté

Je i spousta dalších věcí, kterých se bojím.

Dělá mi problém oční kontakt. Když jdu po ulici, neustále se dívám na zem.

V hodině neodpovídám učiteli na otázky. U nás ve třídě je jich takových víc. Ale já neodpovím ani, když se mě učitel zeptá. A třeba vím správnou odpověď.

Neustále si myslím, že mě mí spolužáci pomlouvají.

Pokud něčemu ve škole nerozumím, nezeptám se učitele.

Oblíkám se pořád stejně. Ráda bych zkusila něco nového, ale stejně to neudělám. Mám strach, co si ostatní budou myslet. Nebo že se mi budou smát.

Jednou jsem byla na rande. Od té doby mám strach jít na další.

Před Vánocemi se mi stalo, že jsem následující den měla před třídou prezentovat referát. Večer před tím jsem byla naprosto v hajzlu. Klepala jsem se. V hrudi jsem měla ten nepříjemný pocit. Brečela jsem. To bylo hodně nepříjemné. V den prezentace jsem byla tak vystresovaná, že jsem se na to vykašlala a na danou hodinu nešla.

Mluvila jsem s učitelkou o mém referátu. Byla jsem se omluvit, že nepřijdu a řekla jí, že musím k lékaři. To jak se na mě naštvala semnou málem seklo. Rozklepala jsem se. Cítila jsem, jak se mi chce brečet.

Nedávno se mě učitelka v němčině zeptala, co jsem dělala o vánočních prázdninách. Okamžitě jsem zrudla a zvýšil se mi tep. Nakonec jsem ze sebe vykoktala dvě věty a byla jsem ráda, že jsem ráda.

Včera jsem si vyhledávala volně prodejné léky na úzkost. Našla jsem jeden slabší doma a dneska ráno si ho vzala. Ani nevíte jak mi na tu chvilku bylo dobře. Našla jsem si ale léky přímo na úzkost a ráda bych je vyzkoušela.

Pokud jste tento článek dočetli až sem. Tleskám. A mám dotaz. Nemáte nějaké zkušenosti s něčím podobným. Pokud ano, poraďte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 /E | 6. ledna 2015 v 15:29 | Reagovat

Myslím, že je nejlepší jít za psychologem. Je dobré, si s ním o tom popovídat, svěřit se mu. On se vyslechne, jako velice dobrý kamarád, poradí ti léky a co v daných situacích dělat. Sama procházím s tím stejným a rozhodně ti doporučuji zajít za psychologem! :)
Mám problémy jíst řed lidmi - často si myslím, že si říkají, jak tak tlustá holka jak já, může jíst.
Když mám přednášet referát, začnou se mi potit ruce, červenám, mé nohy jako by nebyly funkční. Celé tělo se mi třepe a i když samu sebe uklidnuji, že je to hloupý referát, na kterém přece ani moc nesejde, nepomáhá to.
Spoustu věcí mám s tebou společného.

Držím ti palce, ať už to vyřešíš jakkoliv, ať se ti to zlepší a nebudeš takto přemýšlet. Určitě to zvládneš! Věřím ti! :)

2 S. | Web | 6. ledna 2015 v 15:34 | Reagovat

[1]: Moc děkuju za tvůj komentář. Taky ti držím palce :)

3 Lůc z Knižního světa | Web | 18. ledna 2015 v 22:14 | Reagovat

Já tohle taky někdy mívám ale né tak hodně jako ty a u mě se spíš jedná jednoduše prostě o stres...ten mám ale hodně zřídka. No ale s tímhle co máš ty tak to úplně zkušenost nemám, mrzí mě že ti nemůžu nějak poradit. Ale nejlepší by asi bylo dojít s tím za nějakým psychologem nebo někým takovým, myslím že by ti dokázal pomoct. Tak držím palce ať se to do budoucna zlepší! :-)

4 FelixD | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 13:57 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama